Pokud existuje kapela, která definuje absolutní "mosh appeal", jsou to právě VIO-LENCE. Zatímco jejich slavnější kolegové z Bay Area v devadesátkách často uhýbali do mainstreamovějších vod, Vio-Lence zůstali synonymem pro syrovost, rychlost a punkovou dravost, která nikdy nevyměkla. Jejich debut Eternal Nightmare (1988) je bible riffů, kterou by měl mít každý thrasher povinně nastudovanou pod polštářem.
Kombinace technické preciznosti kytarových linek Phila Demmela a naprosto unikátního, manického a téměř kazatelského vokálu Seana Killiana vytváří toxický koktejl, který naživo funguje jako okamžitá rozbuška. Nečekejte žádné balady, ani zbytečné technické exhibice na úkor energie. Tohle je čistá agrese, štěkavé sbory a rytmika, která vás nenechá vydechnout. Vio-Lence nepřijíždějí vzpomínat na staré časy, přijíždějí vám ukázat, proč je jejich verze thrashe stále jednou z nejnebezpečnějších na scéně.
