Poprvé na BA
Technický death metal se často pohybuje na tenkém ledě mezi úctyhodnou instrumentální ekvilibristikou a sterilním matem, kde emoce ustupují do pozadí. Američtí The Zenith Passage však patří k úzké skupině kapel, které dokázaly do této složité rovnice vnést drtivou váhu, temnou atmosféru a skutečné napětí. Projekt, který v roce 2012 založil kytarista Justin McKinney, se postupně vypracoval v jednu z nejprogresivnějších a technicky nejvybroušenějších sil současné extrémní hudby. Jejich tvorba navazuje na odkaz kapel jako The Faceless nebo Decapitated, ale posouvá žánrové mantinely směrem k nekompromisním sci-fi dystopiím, kybernetickým noční můrám a totálnímu strukturálnímu rozpadu.
Hudebně kapela operuje v extrémních rychlostech, kde se blesková sweep-pickingová sóla proplétají se složitými polyrytmy a neúprosnými blast beaty. To, co je odlišuje od běžných žánrových cvičení, je však cit pro aranže a zakomponování mrazivých syntezátorových ploch, které evokují chladný, nepřátelský vesmírný prostor. Vokální projev střídá hluboké, drtivé growly s nelítostným ječením, což podtrhuje naléhavost textů zabývajících se transhumanismem, existenciálními hrozbami a technologickou zkázou lidstva. Výsledkem je precizní kytarová alchymie, v níž má každý tón svůj neměnný účel.
Zásadním milníkem v jejich diskografii je debutové album Solipsist (2016), které okamžitě přitáhlo pozornost undergroundové scény svou neprodyšnou strukturou a sci-fi konceptem. Skutečným mistrovským dílem je však jejich dlouho očekávané druhé album Datalysium (2023). Právě tato deska ukázala kapelu v naprostém autorském i technickém vrcholu, kde se organická brutalita snoubí s dokonalou, krystalicky čistou produkcí.
Sledovat The Zenith Passage na pódiu znamená žasnout nad tím, jak lze s chirurgickou přesností přenést takto extrémně komplexní materiál do živého setu. Jejich energie je strhující a bezchybná. Připrav se na sonický sci-fi nápor, který ti provětrá mozkové závity.
