Pokud hledáte dokonalou definici amerického death doomu, cesta končí v Chicagu u Novembers Doom. Tato kapela je fenoménem, který už více než tři dekády dokazuje, že i za oceánem umí tvořit hudbu, která má tíhu britské "Peaceville Three" školy (My Dying Bride, Paradise Lost), ale přidává k ní moderní údernost a krystalickou produkci. Paul Kuhr je majitelem jednoho z nejhlubších a nejrozpoznatelnějších growlů na scéně, který s mrazivou lehkostí střídá s čistým, emocionálně zdevastovaným zpěvem.
Jejich diskografie je bez slabého místa, ale alba jako The Pale Haunt Departure nebo The Novella Reservoir jsou absolutními pilíři žánru. Novembers Doom jsou mistři dynamiky – dokáží vás rozdrtit valivým riffem, aby vás v další vteřině ukolébali akustickou pasáží, která zní jako soundtrack k deštivému dni. V prostředí josefovské pevnosti dostane jejich hudba, balancující na hraně brutality a ryzího smutku, naprosto nový rozměr. Tohle není hudba pro slunečné odpoledne, ale pro chvíli, kdy se stíny začnou prodlužovat.
