Když v roce 1981 dánská pětice v čele s Kingem Diamondem a Hankem Shermannem poprvé spojila síly, změnila tvář metalové architektury jednou provždy. Mercyful Fate vytvořili estetiku, která byla pro raná osmdesátá léta téměř nemyslitelná: temnou, teatrální, a přitom technicky naprosto brilantní. Zatímco tehdejší nová vlna britského heavy metalu sázela na rychlost a pouliční energii, Mercyful Fate přinesli nepřekonatelnou muzikantskou komplexnost. Propojení neoklasických kytarových duelů, neustálých změn tempa a nekompromisně okultní tematiky vytvořilo základní kámen, ze kterého později čerpaly jak první vlny black metalu, tak progresivní thrashové formace.
Srdcem jejich zvuku byla odjakživa unikátní kytarová symbióza dvojice Hank Shermann a Michael Denner. Jejich vrstvená sóla a nosné riffové struktury nepůsobily jako pouhý doprovod, ale jako promyšlené symfonické věty. Nad tím vším pak čněl vokální fenomén jménem King Diamond. Jeho schopnost bleskově přecházet z mrazivého operního falzetu do jedovatého vrčení dala vniknout jedněm z nejvýraznějších melodických linek v historii žánru.
Kultovní debut Melissa (1983) a jeho o rok mladší následovník Don't Break the Oath (1984) nenesou ani po čtyřech dekádách jediný šrám. Skladby jako „Evil“, „A Dangerous Meeting“, „Curse of the Pharaohs“ nebo vícevětá epická kompozice „Satan's Fall“ představují absolutní vrchol heavy metalového skladatelství. Druhá éra kapely v devadesátých letech, lemovaná alby In the Shadows nebo Into the Unknown, pak jen potvrdila, že jejich rukopis je zcela imunní vůči dobovým trendům.
Návrat Mercyful Fate na koncertní pódia není pouhou nostalgickou vzpomínkou. Je to monumentální heavy metalové divadlo se vším, co k němu patří – od ikonické scény přes autentický zvuk až po charisma mistra obřadů Kinga Diamonda, jehož hlasovému rozsahu čas na síle nesebral. Slyšet tyto nehynoucí hymny naživo představuje návrat ke kořenům všeho, co na temné hudbě milujeme.
