Britská chirurgická jednotka z Liverpoolu. Kapela, která za svou více než pětatřicetiletou kariéru stvořila dvě nové kapitoly v historii extrémní hudby. Když v druhé polovině osmdesátých let Bill Steer, Jeff Walker a tehdy ještě Ken Owen poprvé smíchali bezohledný grindcore s klinickou patologií na deskách Reek of Putrefaction (1988) a Symphonies of Sickness (1989), dali vzniknout goregrindu. Špinavý, přebuzený zvuk, kanální vokál a texty vystřižené přímo z lékařských učebnic sice šokovaly kritiky, ale mezi podzemními nadšenci okamžitě zažehly kult.
Jenže Carcass se nikdy nespokojili s tím, že by uvízli v jedné žánrové škatulce. Příchod kytarového virtuóze Michaela Amotta byl rozbuškou k evoluci, na kterou scéna nebyla připravená. Album Necroticism – Descanting the Insalubrious (1991) přineslo komplexní kytarové struktury a technickou preciznost, aby následný majstrštyk Heartwork (1993) zničil veškerá pravidla a střelil do žil extrémního metalu čistou melodii. Carcass tím fakticky definovali šablonu pro melodický death metal. Dokonalá symbióza mezi břity nabroušenými riffy Billa Steera, hymnickými melodiemi a ironickým, cynickým frázováním Jeffa Walkera zůstává dodnes nepřekonanou metou.
Ani po návratu na pódia a vydání návratového alba Surgical Steel (2013) či novějšího Torn Arteries (2021) neubrali ze své pověstné přesnosti. Jejich živé sety neobsahují žádný zbytečný balast nebo sentiment. Skladby jako „Corporal Jigsore Quandary“, „Heartwork“ nebo „Incarnated Solvent Abuse“ fungují na pódium jako chirurgicky přesný řez skalpelem do tepny – okamžitá, neúprosná a absolutně čistá práce.
