Zrození a evoluce těžkého kovu. Švédští Candlemass neformovali pouze jedinou kapelu, formovali rovnou celý subžánr. Když basák a hlavní mozek Leif Edling v polovině osmdesátých let skládal materiál pro debut, stěží tušil, že vizionářský název Epicus Doomicus Metallicus (1986) dá jméno celému směru epic doom metalu. Následná éra s divadelně operním projevem Messiahe Marcolina na milnících jako Nightfall či Tales of Creation pak kapelu definitivně katapultovala do pozice mistrů žalu a pomalých, zdrcujících riffů, které jako by vypadly z dílny samotných Black Sabbath, ale obalené všudypřítomným severským chladem.
Během dekád Candlemass prošli řadou personálních turbulencí, hledáním ideálních vokalistů a několika pauzami, ale Edlingův skladatelský rukopis zůstal neochvějnou jistotou. Příběh kapely se navíc v posledních letech symbolicky uzavřel do kruhu, když se za mikrofon natrvalo vrátil Johan Längqvist, originální hlas oné kultovní první desky. S ním v čele natočili silné novodobé nahrávky The Door to Doom a Sweet Evil Sun, které dokazují, že z jejich valivého tempa, majestátních harmonií a hřbitovní melancholie mrazí i po téměř čtyřiceti letech na scéně. Candlemass přivezou masivní hudební monolit, který otestuje statiku historických zdí.
