Když v roce 2018 v Torontu vyrostli Brand of Sacrifice, málokdo čekal, s jakou brutalitou přepsat pravidla moderního deathcoru. Kanadská pětice v čele s nekompromisním vokálním chameleónem Kylem Andersonem nevstoupila na scénu, aby se postupně rozkoukávala. Probourala zeď s ničivou silou, v níž se organická agrese sráží s masivními symfonickými pasážemi, industriální elektronikou a filmovými samply.
Název kapely i její vizuální i lyrická estetika čerpají z temné ikonografie kultovní mangy Berserk. Stejně jako její hlavní hrdina Guts, ani hudba Brand of Sacrifice nezná slitování. Místo klasického deathcorového klišé servírují precizně vysoustružený, hyper-moderní sound design, který v sobě kloubí technickou komplexnost s naprosto nehumánním tlakem. Klíčovým architektem tohoto zvuku je kytarista a producent Michael Leo Valeri, jehož produkce posunula práh tolerance toho, jak hustě a vrstevnatě může zvukoví stěna v roce 2026 znět.
Průlomové EP The Interstice (2019) dalo jasně najevo, že technický deathcore získal nový etalon. Plnohodnotný debut God Hand (2019) stvrdil jejich pozici mezi žánrovou elitou, ale byl to až deskový klenot Lifeblood (2021), co z nich udělalo globální fenomén. Skladby jako Demon King, Lifeblood nebo pozdější zničující singly Exodus a Between Burning Shelter demonstrují neuvěřitelnou vokální dynamiku Kyla Andersona. Jeho rozsah – od nízkých pig squealů přes zvířecí gutturály až po pronikavé fry screamingy – funguje jako samostatný nástroj zkázy.
Co dělá Brand of Sacrifice výjimečnými v záplavě současných heavy kapel, je schopnost propojit neprůhlednou stěnu breakdownů s chytlavou strukturou a masivními orchestry, které spíše než klasické smyčce připomínají soundtrack k apokalypse. Živé vystoupení navíc nepřipouští žádné studiové podvody. Přesná rytmika, chirurgicky přesné kytarové riffy a Andersonův neúnavný pohyb na pódiu dělají z jejich koncertu neprůstřelnou stěnu čisté energie.
