Pokud existuje kapela, která poctivě zhmotňuje princip „less is more“, jsou to právě tito bezbožní flegmatici z Varšavy. Belzebong nepotřebují vokalisty ani složité lyrické obraty. Jejich rétorikou je čistý, podladěný fuzz, extrémní hlasitost a hypnotické tempo, které vás spolehlivě prorve podlahou. Od roku 2008 ladí své aparáty do frekvencí, při kterých rezonují i vnitřní orgány, a desky jako Greenferno nebo Light the Darkness patří k pilířům evropské stoner/doomové undergroundové scény.
Jejich hudba je v podstatě instrumentalizovaná gravitace. Monolitické riffové konstrukce, táhlé basové linky a valivé bicí vytvářejí neprostupnou zvukovou mlhu, ze které není úniku. Na živých vystoupeních Belzebong nepředvádějí žádné přebytečné pózy – nastoupí na pódium, pustí do zesilovačů nesmyslné množství proudu a válcují dav metodickým, neúprosným rytmem.
